Město Litovel

Tyto parní a vanové lázně zřídil už roku 1885 František Knapp (historik Kux ale situuje Knappovy lázně u jezu nad městským mlýnem (= tzv. Kajtánka). Lázně 30. 3. 1898 koupil dr. Tužil, zařídil je co nejmoderněji a udržoval po celých dvacet let. Když přišel z Brna do Litovle v dubnu 1925 nový městský lékař MUDr. Šamšula,  převzal ordinaci na Čihadle po dr. Tužilovi už bez lázní.

Rok 1931. Regulací řeky přišlo město o tradiční přírodní koupaliště Kajtánka v místech nynější ulice Lidická. Kronikář si poznamenal, že není čeho litovati, poněvadž naprosto nevyhovovalo, ale přece bylo lepší než nic. Náhradní řešení na "Ostende" s dřevěnými boudami za Komárovem se neujalo. Zato oblibu si získalo pěkné nové koupaliště, které otevřela 29. 7. 1931 Krajinská muzejní společnost v Mladči. Stalo se spolu s jeskyněmi a jejich novou chatou oblíbeným nedělním výletem Litoveláků.

V červnu 1933 bylo zřízeno nouzové a nevyhovující koupaliště na pravém břehu Moravy na louce naproti budově okresní nemocenské pojišťovny na Nábřeží.

Rok 1934. Po mnoha diskuzích se rada rozhodla postavit nové koupaliště mezi rameny Moravy pod splavem. 7. 2. 1934 bylo o stavbě rozhodnuto s tím, že část nákladů (50.000 Kč) půjde na konto regulace řeky. Kritikům se zdály náklady příliš vysoké a požadovali koupaliště přímo na řece, obhájci argumentovali, že by se zde zanášelo bahnem, nebylo by možno nijak čistit vodu, nehledě na vybavení, jako závodní tratě, skákací můstky, brouzdaliště pro děti a podobně. Nakonec zvítězil projekt ing. J. Letfuse, který vedl v letech 1930-36 práce na regulaci řeky. Na značných nákladech (314.000 Kč) se také regulace částečně podílela.

Přes léto roku 1935 provozovala Dělnická tělocvičná jednota koupaliště u nemocenské pojišťovny na Nábřeží, ale neosvědčilo se.

13. 6. 1937 v neděli odpoledne prožila široká veřejnost a zvláště sportovci svátek radosti, za přítomnosti 31 plavců a vůdců Klubu vodních sportů v Brně otevřelo se překrásné moderní koupaliště, vybudované nad Litovlí pod jezem na hlavním toku řeky Moravy. Koupaliště je vybudováno v překrásném terénu uprostřed zeleně rozsáhlých luk, vroubených nedalekými mladečskými vrchy a zámeckými lesy, v sousedství elektrárenského náhonu, ve kterém je možno pěstovati i zdravý veslařský sport.

Na náměstí hosty uvítal náměstek Msgre Vincenc Horák a učitel Ladislav Bedřich za místní sportovce. Po společném obědě v Záložně odebrali se hosté na koupaliště, kde veřejnost výstižným projevem přivítal starosta inž. Ot. Ledvinka. Vůdce brněnské výpravy škpt. Leopold Štěpán přednesl obsažnou přednášku o významu plování a koupání ve volné přírodě. Pak následovaly ukázky výcviku v plování a závody, při slavnosti koncertovala hudba při restauračním zařízení.

Rok 1951. Národní výbor se zabýval velkorysými záměry, podle usnesení rady 19. 4. 1951 byl ustaven přípravný výbor pro vybudování rozsáhlého sportovního areálu v oblasti koupaliště.

Městské koupaliště bylo roku 1957 už ve špatném stavu, jen provizorně jej brigádníci opravili aby mohlo být 3. června otevřeno. Zápis konstatoval, že "bude vyžadovat větších oprav. Také veřejné lázně v sokolovně již nevyhovují po stránce hygienické ani svou kapacitou a žádají si generální opravy".

V roce 1965 bylo opraveno koupaliště a šatny.

Městské koupaliště stárlo a potřebovalo stálou údržbu. Původní systém napouštění bazénu říční vodou se již pro znečištění řeky nedal použít, voda z vodovodu byla drahá a zejména studená. V roce 1965  bylo obnoveno sociální zařízení a šatny, vybetonována polovina poškozeného bazénu. V letech 1969-1971 byl postaven u koupaliště rodinný domek pro správce.

Roku 1974 náročná oprava bazénu pomalu pokračovala a před sezónou 1976 bylo uvedeno do provozu bez projektované čističky a ohřívání vody. O rok později byl v akci "Z" postaven kiosk na prodej občerstvení, ale ještě v roce 1979 nebyl v provozu.

Rok 1977. Provoz koupaliště byl ovšem stále ztrátový. V roce 1977 bylo vstupné 1 Kčs pro děti, studenty, vojáky a pro ostatní občany 3 Kčs. Celkem bylo prodáno 5.257 vstupenek a docíleno tržby 7.807 Kčs, což představovalo asi třetinu vydání na mzdy a provoz.

V roce 1979 byl správcem Karel Ševčík, který bydlel v domku u koupaliště. Modernizace zařízení ustrnula na mrtvém bodě, kiosk postavený před několika lety dosud nesloužil svému účelu, stejně nebyla uvedena do provozu čistička a předehřívání vody.

Provoz na koupališti byl roku 1980 zahájen 7. června. Protože po celé léto bylo velmi chladné a deštivé počasí, projevilo se to též na tržbách, neboť příjem za vstupenky na koupaliště byl o 1355 Kčs nižší než v roce 1979. Také otázka stálého plavčíka pro rok 1981 nebyla vyřešena.

Koupaliště v době sezóny roku 1985 navštívilo 15.716 osob s tržbou 24.632 Kčs. Podíl výdajů na jednoho návštěvníka činí 6.045 Kčs.

Roku 1987 byla u koupaliště postavena nová lávka pro pěší.

Letní sezóna 1990 opět oživila diskusi o litovelském koupališti. Původní představa z předválečné doby o využívání říční vody musela být pro znečistění Moravy dávno opuštěna. Pro napouštění bazénu se začala používat voda studniční, ta byla sice čistá, ale studená. V letech 1974-77 proběhla rozsáhlá rekonstrukce koupaliště brigádami občanů v akci Z. Město koupilo chemickou čistírnu vody a elektrické vyhřívací nádrže. O úrovni projektu svědčí to, že se zapomnělo na nedostatečný příkon elektrické energie. Celé nákladné zařízení nebylo nikdy uvedeno do provozu. Vyhřívací nádrže zkorodovaly a byly odepsány, také čistírna zastarala a není použitelná. Občané právem kritizovali čistotu a teplotu vody, rada však nenalezla řešení. Určitou možnost představovala nabídka vyhřívání vody v cukrovaru, na zásadní rekonstrukci však nemělo město prostředky.

Protože koupaliště bylo součástí podniku Drobné provozovny, vztahovala se na ně malá privatizace. Okresní privatizační komise je zařadila do dražby roku 1991, nenašel se však zájemce. Městská rada je proto na sezónu po výběrovém řízení pronajala soukromému podnikateli. Až na poslední aukci 21. května 1992 vydražil koupaliště stavební podnikatel, za dvacet procent vyvolávací ceny = 11.000 Kčs. Po ukončení letní sezóny 1992 však rada projevila nespokojenost se stavem koupaliště, soukromý podnikatel neplatil řádně nájemné, nevybudoval čističku vody, na koupališti byl nepořádek.

Již v lednu 1990 byla otevřena otázka využití kamenolomu v Nové Vsi. Občané žádali, aby vzniklé jezírko ve vytěženém lomu nebylo zavezeno a rekultivováno podle původního projektu, ale ponecháno pro rekreaci. Po několika dalších jednáních a prověření situace bylo toto řešení přijato. Vzniklo zde oblíbené koupaliště.

Roku 1995 se znovu jednalo o koupališti a 2. 3. MěR souhlasila s případným odkoupením zařízení koupaliště za smluvní cenu. V květnu potom město koupaliště komisionálně převzalo a předalo je do správy Technických služeb, stánek s občerstvením získal soukromý podnikatel. Vstupné pro tuto sezónu MěR stanovila na 2,- Kč pro děti a 5,- Kč pro dospělé.

Uvažované čistění vody (rozpočet 3 mil. Kč) se ukázalo jako příliš nákladné a rekonstrukce koupaliště byla odložena. Tehdy také byla zrušena tradiční pěšina po pravém břehu Moravy od Komárova ke koupališti, chodilo se již pouze po asfaltované cestě na levém břehu kolem loděnice Vodních sportů a teprve před vchodem do koupaliště bylo možno přes mostek přejít ke staré stezce na pravém břehu.

Rok 1996. Po neúspěchu s provozem koupaliště, nejprve v rámci malé privatizace a pak v nájmu soukromníků, bylo svěřeno do péče Technických služeb.

V roce 1996 se začaly kácet vzrostlé stromy podél pravého břehu Moravy od lesa Vrapač po jez v Litovli. Čtyřicetileté kanadské topoly, výrazné dominanty krajiny, byly nahrazeny původními dřevinami s větší schopností zajistit kostru břehového porostu.

Sezóna roku 1999 byla zahájena 1. června, správcem koupaliště byl Bedřich Kubáček, o občerstvení se starala firma Pavlíny Braunerové. V podzimních měsících začalo Povodí Moravy opravovat hlavní jez nad koupalištěm. Je to první velká oprava od jeho zřízení při regulaci řeky na počátku třicátých let.

Současné koupaliště – přírodní koupací biotop, bylo otevřeno 1. 8. 2013. 

Všechny texty v článcích “Z kroniky města Litovel” čerpáme z výpisů z kronik. Ty zpracoval pod názvem “Litovel ve dvacátém století” pan Lubomír Šik a dal je městu volně k dispozici. Pane Šiku, děkujeme.