Město Litovel

První aprílový den, jak tomu jindy bývá naši školáci do lavic neusedli. Tentokrát se celé dopoledne "potýkali" s překážkami, které denně překonávají hendikepovaní spoluobčané. Nejprve si děti vyzkoušely sebeobsluhu s fyzickým omezením. Vše musely zvládnout za pomoci jedné ruky: v šatně si obout boty, obléknout a zapnout bundu, nasadit čepici a  "hodit" batoh na záda. Po příchodu do třídy se všichni "odstrojili" a převlékli do tělocvičného úboru, včetně ponožek a cviček.  Pak si došli na WC, umyli ruce (ruku) a připravili jednoduchou svačinku. Bylo zajímavé sledovat, jak se každý k zadaným úkolům postavil. Někdo si vystačil sám, někdo potřeboval pomoc a přemýšlel, jak o ni požádat, ... a někdo pomoc jednoduše nabídl. Ve druhé části se děti staly "neslyšícími."  Učily se odezírat ze rtů, dorozumět se mezi sebou a naučily se ve znakové řeči pozdravit. Získané dovednosti využily v pomyslném obchodě. Některé nakoupily "na první pokus“, některé se však musely vrátit i vícekrát, protože jim paní prodavačky nerozuměly. Cílem třetí části  bylo zprostředkovat dětem nejen zkušenosti nevidomých, ale i nás "zdravých", kteří chceme pomoci. Ve dvojicích děti procházely školou, kde jedno z nich bylo "nevidomé" a druhé jej vedlo - pomáhalo. Ne vždy bylo lehké si navzájem porozumět a sladit řeč těla se slovními pokyny. Všichni to však zvládli. V závěrečné besedě jsme si povídali o svých pocitech a možnostech pomoci. Dospěli jsme k poznání, i malí mohou nabídnout adekvátní pomoc, ale vždy je třeba vnímat, zda moji pomoc ten druhý opravdu potřebuje a popřípadě jakou. Mgr. Jana Nakládalová, ředitelka školy