Město Litovel

V Muzeu harmonik se návštěvníkovi nejdříve zatočí hlava z množství nástrojů. A stačí se zeptat majitele, pana Jiřího Sedláčka, čím se nástroje od sebe liší a hlava se zatočí podruhé. Protože my, neznalci, harmoniky rozlišujeme maximálně na „klávesové a tlačítkové“.  Abychom si mohli udělat aspoň trochu představu, máme jejich rozdělení od pana Jiřího písemně: Rozdělení harmonik

O harmonice se říká, že je půl orchestru, ovšem záleží na tom, samozřejmě, kdo na ni hraje. Její výrobě a výzdobě byla vždy věnována velká pozornost, často se vyráběla už pro konkrétního majitele. Rozšířená je po celém světě, i když může mít trochu odlišnou podobu, jako například indická, která je rovněž součástí sbírky. Všech asi 300 harmonik ve sbírce pana Sedláčka je funkčních. Majitel je často koupí, získá výměnou nebo darem v havarijním stavu. Sám je opraví a pak umístí na správné místo podle druhu.

Pan Jiří Sedláček o sobě tvrdí, že neumí hrát. Ale není to tak docela pravda, vždyť mnoho let hrál v Hanačce a učil na hudební škole. Návštěvníkům svého muzea vždycky něco zahraje a třeba i zazpívá. Při mé poslední návštěvě mi zahrál valčík od Jakoba Pazellera Vzpomínka na Herkulovy lázně a hrál krásně.

Muzeum harmonik v Litovli

TV Morava v Muzeu harmonik