Litovelské hradby

Město Litovel je jako každé pořádné královské město obehnáno kamennými hradbami. Tedy spíš bylo obehnáno, dnes jejich zbytky už neční nijak výhružně, případný nepřítel by se jich rozhodně nezalekl. Taky není třeba se jich lekat, hradby město zdobí, svědčí o jeho starobylosti. Nedochovalo se ani zdaleka celé opevnění, některé části hradeb jsou však dobře viditelné a dosud krásné. Jak vlastně původně vypadaly? Jaký měly tvar? I když se to nezdá, měly téměř přesný tvar čtverce s pravými úhly. Aby ne, centrum Litovle, náměstí Přemysla Otakara, je čtvercové a kolem něho jsou rovnoběžné řady ulic. Takže tím je tvar hradeb vlastně dán.

Nejenom hradby však tvořily opevnění Litovle. Před hradbami byly ještě ze třech stran vodní příkopy napájené z řeky Moravy a od východu chránily město dva rybníky. Kolem města byl navíc hliněný val. Kromě tohoto umělého opevnění Litovel chránila ještě řeka Morava s četnými rameny.

O výstavbě opevnění nerozhodovalo město samo, bylo nutné svolení. A datum je znám: 3. února 1327. Tahle historická událost je dokonce zachycena na mozaice, která zdobí průčelí budovy gymnázia. Obraz 2: Jan Lucemburský povoluje městu r. 1327 stavbu hradeb. Z dobového textu: „…aby měšťané se v těchto časech neklidu a válek mohli lépe brániti za pevnými hradbami a aby Litovel označení města nesla vším právem, potvrzujeme jí užívání všech svobod a práv…“ Postavena byla kamenná hradební zeď o délce cca 1300 m, šířce 2 m a výšce kolem 5 m. Hradby byly navíc vybaveny obrannými věžemi. Na místě jedné z nich byla později vybudována střelnice a ještě později muzeum. Přístup střežily dvě hlavní brány - Olomoucká a Uničovská. Na západní a východní části byly postaveny obranné věže - Mlýnská věž a Jateční věž. Později byla ještě postavena Prašná věž v místech, kde je dnes Městský úřad Litovel v Havlíčkové ulici.

Část hradeb i s ochozem se zachovala na Náměstí Svobody. Na hradbách je „nalepena“ dnešní budova knihovny a ve společném dvoře knihovny a domu s pečovatelskou službou je souvislá část opevnění.
Ke konci třicetileté války se Švédům podařilo zdolat pevné městské opevnění, Litovel dobyli a hradby částečně pobořili. Při pozdější opravě byla ze zbytků hradeb postavena zeď, do které byla vložena tzv. Švédská deska s nápisem, zvěčňujícím zkázu města. Dobývání Litovle Švédy připomínají zazděné kamenné koule v dnešním parku Míru.
Později začaly hradby překážet městu v rozmachu, nejdříve byly zbourány obranné věže, v letech 1871 a 1872 byly zbořeny obě hlavní brány a pozemky po rozbořených hradbách byly rozprodány jako stavební parcely.

Dosud zachovalé zbytky hradeb však stále vypovídají o jejich mohutnosti.
Skoro jako nedávno dostavěné jsou hradby u parku Míru a u muzea. Ale co ty pravidelné díry v nich? Rovné řady jako když střelí, co to? Jako by stavbu řemeslníci teprve opustili. Do stavěných hradeb vsadili trámy, položili desky a lešení bylo na světě. Po zhotovení díla trámy odřezali a zbytky dřeva postupně vyhnily a vypadly. A díry byly na světě. Naštěstí je nad každou z nich pořádný „placák“.